Šógunové (将軍, šógun) byli vojenští vládci (regenti císaře) Japonska a představovali v Japonsku výkonnou moc od roku 1192 do roku 1867 s výjimkou období Sengoku. Teoreticky byli všichni Daimyové (vůdci klanů) podřízeni moci Šoguna, který vykonával moc císaře. Fakticky docházelo k mnoha místním roztržkám a občanským válkám mezi jednotlivými Daimyi. V průběhu doby se ale faktická moc šógunů měnila a někteří byli jen loutkami. Mezi nejslavnější šóguny patřil např. Iejasu Tokugawa.
Šógun je zkrácenina titulu Sei-i Taišógun, čímž je míněn „vojevůdce/generál, který bojuje proti barbarům“. Tento titul je znám již od dob výpadů státu Jamato proti lidu Džómon (Ainu). Ainy byli míněni právě oni barbaři.
Administrativa, prostřednictvím které šógun vládl, se nazývala bakufu (幕府) neboli „stanová vláda“. Pojem původně označoval velitelský stan při taženích proti barbarům.