Samuraj
Samurajové, také se nazývali bushi (válečník, bojovník), byli členi vojenské třídy Japonska. Slovo Samuraj vychází ze slovesa saburai, což znamaná sloužit.
Historie
Důležitost a vliv samuraje rostli během období Edo, když si silní vlastníci půdy najali soukromé bojovníky pro ochranu jejich vlastnictví. Ke konci období Edo, se dva vojenské klany, Minamoto a Taira, staly se tak silnými, že kontrolovali celé Japonsko a bojovali proti komukoli kdo by je chtěl o tuto svrchovanost připravit.
V 1185, rof Minamoto porazil Taira a Minamoto Yoritomo založil novou vojenskou vládu v Kamakura v 1192. Jako shogun, nejvyšší vojenský důstojník, se stal vládcem Japonska.
Během chaotické doby soupeřících států (jidai sengoku, 1467-1573), Japonsko sestávalo z tuctů nezávislých států, které stále bojovaly proti sobě navzájem. Díky tomu byla poptávka po samurajích velmi vysoká.
Když Toyotomi Hideyoshi sjednotil Japonsko, začal nastavovat přísný sociální kastovní systém, který později dokončil Ieyasu Tokugawa a jeho nástupci. Hideyoshi přinutil samuraje se rozhodnout mezi životem na farmě a životě válečníka ve městech a hradech. Dále, zakázal nosit meče komukoli jinému, než samuraji.
V období Edo se vytvořila oficiální hierarchie společenských kast, samurajové stáli nahoře, následovani farmáři, řemeslníky a obchodníky (obchodníci byli nejníž, protože nevytvářeli nic vlastního, ale jen přeprodávali produkty ostatních). Dále byla hierarchie uvnitř každé kasty. Všichni samurajové byli nucení bydlet v městském hradu a dostávali příjem od jejich pánů ve formě rýže (koku - roční příděl rýže na osobu). Samuraj bez pána byl nazýván ronin.
S pádem Osackého hradu v 1615, Tokugawa porazil posledního soupeře o moc a na 250 let zavládl v japonsku poměrně klid. Důsledkem toho, důležitost válečných dovedností upadala a většina samurajů se stala byrokraty, učiteli nebo umělci.
V rocce 1868, za revoluce Meidži, byla třída samurajů zrušena a bylo zakázáno nosit na veřejnosti meče - odznak samuraje.
Zbraně
Samuraj byl cvičený používat mnoho zbraní jako kopí (yari), luky (kyu), halapartny (naginata). Nicméně, jejich nejslavnější zbraň byl dlouhý meč nazvaný Katana. Katana společně s krátkým mečem wakizashi, tvořili odznak samurajského stavu. Během doby míru, nosil Katanu a Wakizashi. Ve válce, nesl dlouhý meč, Tachi a Tantō.
Víra
Samuraj věří, že jeho meče jsou jeho duše, díky tomu byly nejdůležitější věcí, kterou má.
Dále, měl samuraj dovoleno bojovat proti komukoli kdo mu neprokázal řádnou úctu. Každý meč musel být testován; ostrost se testovala buď na zločincích, nebo se čepel vnořila do potoka a proudem unášené listy se o ní musely rozpůlit. Samurajský životy se musí shodovat s etickým kedexem bushido, který určuje způsob života bojovníka.
Po poážce se samuraj rozhodl spáchat rituální sebevraždu, která je také nazývána Seppuku. V Evropě, je tento rituál známější jako hara-kiri. Hara-kiri doslovně přeloženo znamená “prožíznutí břicha”. Jinými slovy, hara-kiri odkazuje jen na samotná akt Seppuku a ne na celý rituál. Seppuku byla pro samuraje čestnější smrt, než být zajat nepřáteli. Další důvod pro vykonání Seppuku byla smrt Daimyo. Tímto rituálem, samuraj dokázal, jak moc byl k jeho (mrtvému) pánovi loajální.
Ačkoli samurajský stav není v moderním Japonsku oficiálně uznávaný titul, nástupci těchto rodin jsou stále respektováni.
Ženy samuraje
Japonské ženy měly ve společnosti specifickou rolii. Většina z nich byly péčovatelky o dům, hospodářství a děti. Nemnoho samurajských žen, byly samy samuraji. Jedna z nejslavnějších japonských samurajských žen byla Itagaki. Žila během konce období Heian (794 – 1192 n.l.) a měla vlastní armádu o síle asi 3000 bojovníků. V 1199, Itagaki, bojovala proti 10.000 bojovníků rodu Heikei. Velmi dobře zacházela s naginatou, která jí proslavila.
Ženy samurajů byly také trénovány se, aby bránily sebe a své děti. Manželka samuraje byla zvána okusan (v překladu “ta která zůstává doma”). To je důvod, proč byly ženy samuraje cvičeny v boji s halapartnou (naginata) a krátkou dýkou (Tanto). Během období Edo (1600-1800 n.l.) byly japonské ženy cvičeny k boji s naginatou do 18 let věku. Krátký nůž byl používán mladými ženami aby ubránily svoji ctnost, nebo aby byly shopny vzít si vlastní život v případě že by o ctnost přišly.
Japonské ženy, obzvláště manželky samurajů, byl velmi respektovány. Byly poslušné, loajální, zodpovědné a dokázaly se na veřejnosti ovládat za jekékoli situace. Vynikaly v tanci, připravě jídla, umění, vzdělávání dětí, péči o příbuzné a všechny osoby, které žily v jejím domě (včetně sluhů). Dobrá Okusan musela také kontrolovat finanční a jiné záznamy. Ženy samurajů byly také velmi disciplinované, nikdy vyjadřovaly emoce přespříliš. Náboženskými právy (Confucian) byla zcela podřízena svému manželovi; zatímco manžel pečoval o ní a děti. Manželky bohatých samurajů byly velmi dobře oblečeny a měly dobré postavení ve společnosti. Ženám nebylo povoleno účastnit se politiky nebo válčení.
Samozřejmě, byly i ženy, které byly velmi silné a schopné. Například, v období Muromachi, manželka Ashikaga Yoshimasa (1449 – 1474, 8. shogun), Hino Tomiko vládla na jeho místě. Manželka Toyotomi Hideyoshiho (1536 – 1598) se stala vládkyní hradu Osaka, po jeho smrti.
Chiyo manželka Yamauchi Kazutoyoa (1545 – 1605), byla jedna z nejvíce loajálních manželek v japonské historii. Její síla byla v tom, že podporovala manžela během těžkých časů. Yamauchi Kazutoyo si nikdy nevzal další ženu, ačkoli pro samuraje nebylo nijak zvláštní mít víc žen, a neopustil Chiyo ani přes skutečnost, že nemohla mít více dětí než jedeno (dívku, Yone).
Během éry Tokugawa (1603 – 1867) se vzdělání žen stalo velmi důležité. Dívky se učily psát, číst, tančit, atd. začínaly již od mladého věku. Hlavní kritéria pro manželství se měnila. Mezi nejdůležitější patřila: fyzická přitažlivost a vzdělání. Díky tomu byůy vytvořeny knihy speciálně pro ženy, ve kterých se učily hlavně jak pečovat o dům a děti.
Rodové znaky
Každý samurajský rod měl svůj znak. Přehled nejrůznějších rodů a jejich znaků, naleznete zde